čtvrtek 5. dubna 2018

Co do knihovničky

Chvíle nad leporely jsou děsně fajn, ale na to, až se budeme tulit nad pořádnou knížkou jsem fakt těšila. Někdy v listopadu jsme se vytasili se čtením na dobrou noc. To úplně neklaplo, protože mlíko je přeci jen mlíko a večer Rózu literatura zas až tak moc nezajímala. Ke knihám s netvrdými stranami se ale chtěla vracet během dne. A protože se nám ty tři, co jsme měli po ruce brzy okoukaly, začali jsme pomalu rozšiřovat sbírku, Vánoce a narozky, byly ideální příležitosti. Zatím se pootáčím po takových, které mají na stránce málo textu (tak max dva odstavce) a mají hezké ilustrace. A zatím jich nemáme hromadu, protože si myslím, že pro děti je důležité opakování a vracení se ke známému. A i když nás může rozčilovat číst něco posté, ony to mají rády. Tak se pojďte mrknout, které jsou naše favoritky a které bych nejradši někde zašantročila. Svěřím se, které mám v merku a ráda si nechám poradit ;)

Ema naopak (Gunilla Woldová, Albatros 1986): Poklad z půdy. Výjimečně není něco zničené od Rózky, evidentně i já měla své umělecké chvilky :-) V první půlce je Ema popletená, jednou dělá věc pořádně a podruhé blbne. Róza se u toho vždy nasměje. U obrázku je text na pár řádků. Zn. ideal. Druhá půlka je o tom, jak Emma opravuje hračky a jak si její bratříček ublíží kladivem a ona ho ošetřuje. Nespočítala bych kolikrát jsme ji četli. Takové dva měsíce byla nejoblíbenější knihou ze všech, přesně do té chvíle, kdy jsme v knihovně narazily na druhý díl Emma ve školce. Ta teď vede prim. A protože už ji nemůžeme znovu prodloužit musela jsem ji dojít koupit :-)


Hádej, jak moc tě mám rád! (Sam McBratney, Svojtka & Co 2014): Kniha pro tatínka ke dni otců :-) A mě dojímá při každém čtení. Prostě o lásce mezi tatínkem a malým zajíčkem. A existují i další pro každé roční období. My si půjdem do knihovny pro jaro.


Vombat Jirka (Ema Papoušková, Mladá fronta 2016): Knížka na nočník. Vtipná knížka o bobku. Nejlepší jsou ilustrace, jak se Jirka nudí na nočníku. Myslím, že celá naše rodina už nikdy nezapomene na to, že vombati dělají hovínka ve tvaru kostky. Jediné co mi vadí, že Jirka udělá bobek až pod pohrůžkou tasmánského čerta, vadí mi to dost, ale nedokázala jsem kvůli tomu dát knihu stranou... Na druhou stranu, my zas párkrát vyhrožovali čípkem, takže asi tolik k výchovným praktikám :D


Ti otravní králíci (Ciara Flood, Svojta & Co 2015): Milý příběh o tom, jak parta králíků dokázala obměkčit srdce zapšklého medvěda. Velké ilustrace, málo textu... Róza ráda v knížce hledá myšku, ráda ťuká, když jdou králíci na návštěvu a prostě ráda popisuje, co se na obrázcích vůbec děje... A já ji moc ráda čtu.


Dlouhá cesta (Petr Horáček, Pinwheels 2017): Kdo by ji neznal? Jediné čeho lituju, že jsem si ji neobjednala už na Hithitu. Úžasné ilustrace a příběh s myšlenkou i pro rodiče :-) Rózku zatím nejvíc fascinuje prodlužující se fous, vysázené kytičky a ptáci kamarádi. Další naše společná oblíbená.


Dvakrát sedm pohádek (František Hrubín, Albatros 1965): Nestárnoucí klasika. Kdo by neznal Kuřátko a obilí, nebo třeba Princezničku na bále? U nás od miminka frčel Paleček a jeho kamarádi. Dlouho se u nás bez této knihy nesnídalo. Je to poklad ještě po tátovi. Knížka, která by podle mě neměla chybět v žádné dětské knihovničce!


Uspávanka pro medvídka (Jiří Žáček, Barrister & Principal 2009): knížka, kterou dostala Rózka od babičky k Vítání občánků. Ještě ji neumí zpaměti, ale obstojně doplňuje. Jednoduchý příběh o tom, jak všichni spí. A příklad toho, jak děti veršovaný text fascinuje.


Dělání (Zdeněk Svěrák, Albatros 1996): Výbor písňových textů. Další kniha z půdy, dostala jsem ji kdysi já, coby malá školačka. U spousty písní jsem znala třeba jen refrén, nebo jednu sloku, takhle je můžu zpívat celé a Róza ráda poslouchá i tančí. Rozhodně ne všechny umím, ale najde se tam spoustu pohádkových, na které si určitě rozpomenete - Dělání, Statistika, Kdyby se v komnatách, Voda, voděnka...


Sbírka pohádek pro dvouleté děti (Kolektiv autorů, Svojtka & Co 2015): tuhle nám doporučila knihovnice. Moc jsme si oblíbili O Mášence a třech medvěděch a O třech prasátkách, ty byly moc hezky sepsané, s hezkými obrázky. Ale zbytek žádná sláva. Šlo třeba o překlady anglických lidových básniček a písniček a to prostě podle mě nám tolik neřekne. Protože tak jako české říkačky pro nejmenší občas nedávají třeba úplně smysl, ale jde o tradici a zvukomalebnost, tak i v těch cizích jde o něco navíc, co se blbě překládá. Ale kdyby někdo věděl o knížce kde je hezky zpracovaná Mášenka, nebo Tři prasátka, napište prosím do komentářů.


Veverka a malý nosorožec (Mischa Damjan, Kentaur 1992): tady se naše nadšení pro knihu s Rózkou rozchází :-) Knížku jsem našla na půdě po bráchovi a říkala jsem si poměr obrázky-text odpovídá, jdem do toho. Rozárce se líbí, mně už méně. Je o tom, jak jsou v lese Tisíců stínů utiskována malá zvířátka velkými. No a jednou se jim splní přání a jsou najednou oni ti velicí a ti velcí zase malí. Jenže veverka, myška i žabka brzy zjistí, že jim není o nic lépe. A nosorožec, lev a krokodýl si uvědomí svou chybu. Stane se kouzlo a velikosti jsou zpět, ale zvířátka se k sobě začnou chovat ohleduplně. Vlastně ani nevím co mi na ní tolik vadí, asi jazyk, kterým je napsaná?



Medvídek Pú (Disney, Egmont 2012): poděděná kniha. Už po prvním přečtení jsem věděla, že má favoritka nebude. Páč text byl převyprávěn a zjednodušen tak, až prostě podle mě nedává smysl. Ale děti a Disneyho obrázky, takže Róze se líbí... Myslím, že se kniha jednou ztratí :) A pak se jednou najde opravdový Medvídek Pú od Milneho :-)

Tak to jsou ty, které se u nás hřejí na poličce. Níže vypíšu ještě ty, které mám v merku. Je jich hafo, nejdřív si je asi půjčíme z knihovny a uvidíme, které si vyslouží takový obdiv, aby jsme si je koupili :-) Když rozkliknete odkazy, uvidíte, kde se na knihy inspiruji já. 

Na svou chvíli čeká: Mám tě ráda, Jak spí zvířata, Montessori úklid a procházka.
Na které je asi ještě čas, ale těším se na ně: Skřítek Rozekvítek, Indigové pohádky, Celý svět v obrázcích, Každý bulí nad cibulí, Pohozené kšandy kamaráda Standy, Dům myšek, Hrajeme si u maminky.

A nakonec otázka: Kdybyste měli vybrat jen jednu jedinou knihu pro dvouleťačku, která by to byla?

12 komentářů:

  1. Krasna prehlidka knizek, neznam snad ani jednu:-). M.

    OdpovědětVymazat
  2. Slušný souhrn, většinu jsem neznala, takže velké díky za tipy. Doma máme Jak zvířata spí, sice je ještě na ni čas, ale stojí za to! Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak zvířata spí u nás také čeká v šuplíku, těším se na ni :-)

      Vymazat
  3. Syn kolem druhého roku nejraději četl Ty otravné králíky a A New House for Mouse od Horáčka. A i dnes je občas vytáhne z knihovny, a to mu budou čtyři! Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že mezi knihami od Horáčka mám pořád mezery :) díky za tip

      Vymazat
  4. Krásné knížky - s medvídkem Pú souhlasím, já toho od Disneye fakt nemusím. Děti milovaly knížky o krtečkovi - Krtek a kalhotky, to byl hit :-) A co oba milovali a pořád vyžíváme - je Moje abeceda od Josefa Lady. Já jí měla jako malá a koupila jsem jí Adamovi a i Bára se v ní našla. Krásné obrázky, jednoduché básničky a větší dítko si může podle ní zkoušet písmenka - to milovala Bára :-). A pak ještě Ferdův slabikář, ten je taky hit :-) Zuzka (Adam ze školky)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krtek u nás hodně frčel dřív, hlavně Krtek a potopa, ale nějak už to přešlo. Abecedu od lady mám snad u našich, musím mrknout, je pravda že Ladovo leporelo se zvířátky bylo Rózino první a moc oblíbené :-)

      Vymazat
  5. Hani, supr článek!
    Spoustu knížek máme doma, hodně jich ale vidím poprvé...
    U nás v době, kdy A.měla 2 roky jednoznačně nejvíc frčel Krtek. Přečetly jsme snad všechny možný díly. V knihovně si tyto knížky sama vybírala a neexistovalo, že by šla spát bez Krtečka na dobrou noc.
    Později vzala na milost i jiný knížky (přes den si ráda prohlížela všechny možný, ale večer měla svoje oblíbence a přes to nejel vlak), kolem třetího roku ji moc bavila Martinka (to si v knihovně půjčuje doteď, nedávno jsem o tom psala článek a Zuzanka a její příběhy, což jsou pohádky po mně). Je to takový hezký holčičí čtení :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ;) Já se moc těším na tu Martinku a Zuznaku, o těch jsem právě četla u tebe, já je sama neznám, čekám až na ně přijde čas a myslím, že to nebude tak dlouho trvat. To už bude pořádné holčičí čtení :)

      Vymazat
  6. Díky za tipy, vybrala jsem si "Ti otravní králíci" - moc se mi líbí obrázky a vzhledem k období vzdoru a častému vztekání a říkání nenene, jsem ji v knihovně hned půjčila. Na medvědovi si ukazujeme, jak zlobí a nechce králíkům pomoc a jak je jim potom prima, když se medvěd změní a je kamarád.

    U nás od 1,5 do 2 let (mám holku o cca 2 měsíce mladší než u vás). Letělo postupně:
    Jaro (ehm, nějak jsem to neodhadla a pořídila první jaro s tím, že to budeme číst na jaře ve 2 letech, ale ona si to koncem léta sama vytáhla a dobře tři měsíce jsme večer probírali, jak Zuzka ztratila čepici apod. Natěšená jsem jí k Vánocům nadělila Noc (Zimu neměli), ale ta ji moc nebaví. Léto je nachystané v šuplíku, uvidíme.

    Jak mašinka našla zrcátko (http://www.antikvariat-domecek.cz/?14552,svejdova-vlaste-stachonova-alena-jak-masinka-nasla-zrcatko) - textu tak akorát k obrázku a líbilo se mi, že na daném obrázku se děje přesně to, co se popisuje v textu. (Zároveň, jak jsem četla, tak jsem ukazovala a případně dovysvětlovala. Texty, kde je sice hodně obrázků, ale daná scéna se odehrává na druhé straně než člověk čte, ty nemám ráda.)

    Jak pejsek s kočičkou vařili dort. (https://neoluxor.cz/detske/o-pejskovi-a-kocicce-jak-si-delali-dort--23745/) Varianta s hodně obrázky. To milovala celý leden. Když jsme pak spolu dělaly pro dědu dort k narozeninám, tak skoro plakala, že dědu bude bolet bříško jako černého psa. Tož jsme si musely vysvětlit, že pejsek a kočička neměli recept, že dort se musí podle receptu. :)
    Ke svým narozeninám se pak už dortu nebránila, jen se ujišťovala, jestli mám recept.

    Z téhle sady jsem v knihovně půjčila i od Jany Uhlířové, Jak pejsek s kočičkou chytili rybu, co svět neviděl a jak zachránili prasátko.
    Příběh s prasátkem je fajn, ale u chytání ryby mi vadí závěr. Pejskovi se nedaří chytit rybu (uloví starý hrnec), a nakonec kočička řekne, že chce uzenou makrelu, a jdou do obchodu a koupí si rybu v obchodě. (Jakoby se ryby líhly v obchodě.)

    V únoru začala malá milovat "včelí medvídky", zvukovou variantu (dobře měsíc u nich krásně odpoledne usínala). Nikdy neviděla večerníček a neznala, jak čmeláci vypadají. Proto jsem jí půjčila v knihovně dvě varianty obrázkových leporel včelích medvídků.

    https://www.nejbaby.cz/p/knizka-leporelo-vceli-medvidci-a-miminko/
    https://www.dracek.cz/jak-vceli-medvidci-zachranili-splestuli-radek-houf-leporelo?print=1

    Ani v jednom případě mě ale kniha neoslovila. Na fotkách/kresbách se děje něco jiného než popisuje text. Bavilo ji to týden, než si pořádně prohlédla svého oblíbence Kvapníka.

    (Ještě, že existují knihovny :)

    K Vánocům jsem hledala nějaké pohádky, kde je málo textu a hodně obrázků a vybrala jsem Ilustrované pohádky o zvířatech https://neoluxor.cz/detske/ilustrovane-pohadky-o-zviratech--198444/
    Některé příběhy jsou pěkné, ale některé se mi vůbec nelíbí a cíleně je nečtu. (Samozřejmě táta to neví a čte jí, co mu pod ruku přijde :).

    O třech prasátkách máme tuto variantu: https://www.databazeknih.cz/knihy/o-trech-prasatkach-a-jine-pohadky-305830.
    Je tam i Mášenka. I když musím říct, že její přístup: přijdu, plivnu, rozbiju... se mi moc nelíbí. Problémem této knihy jsou i ty obrázky, co přesně neodpovídají textu na dané stránce.

    Zkusila jsem i mašinku Růženu: http://www.antikvariat-ostrava.cz/MIMORADNY-KOMPLET-3-NOVYCH-KNIH-MASINKA-A-MYDLIFOUSEK-3-KNIHY-d7926.htm Pěkné obrázky, ale příběh mě taky moc neoslovil.

    Martina


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. wau, moc děkuju za vyčerpávající komentář! Je určitě inspirující. Kočičku a pejska jsem v této formě také v knihovně půjčovala, ale byly dostupné pouze varianty v angličtině a musím se přiznat, že na překládání jsem byla šíleně líná, takže jsme ji mockrát nečetli.
      Série Jaro, Léto, Podzim a Zima u nás hodně frčela. Také jsme začínali jarem :-) takže vlastně dílem, kdy už je miminko na světě, Školka postavená apod. Ale ono to vůbec nevadilo. Musím říct, že Jaro se mi asi líbilo úplně nejvíc. V knihovně jsem koukala i na Noc ze stejné série, ale zas až tak moc mě neuchvátila, takže tu už asi dokupovat nebudu.
      Včelí medvídci se mi moc v leporelové formě také nelíbili, ale mám kamarádku, která na nich ujíždí, takže tam se chytá vše okolo nich, tak je to zas příklad toho, jak jsme každý jiný. U dalších knih děkuju za tipy ;)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)