Co do poličky, 32. a 33. měsíc

Poličkování. Poslední dva měsíce tak trochu scifi. Prostě mladší sourozenec. Teď polička přetéká a vládne zmatek. Já jsem vděčná za to, že si to tam alespoň nějak ta holka nastrká. Většinou. Takže tento článek je o podzimním stavu. Ale po vymýšlení aktivit, pomůcek a zamýšlení se nad tím, co by bylo to nej, co by bavilo... se mi stýská. Už se snad blýská na lepší časy a po přestávce nějaký ten článek nahodím. 

Ještě jedno info. V jedné diskusi se mě maminky ptaly, proč články označuji podle měsíců. Aktivity v daných poličkách jsou samozřejmě vhodné i pro jinak stará batolata. Není to univerzální, každé dítě se vyvíjí jinak, je to prostě inspirace pro podobně staré děti. Ale tím, že sem přidávám obměnu poličky docela často, musím je nějak odlišit a vy vidíte posloupnost, jak to zrovna navazovalo a postupovalo u nás, v jiné rodině to může být úplně jinak ;)

Knížky. Těmi zase začnu. V tomto období se u nás četlo opravdu hodně. Byl to totiž poslední měsíc mého těhotenství a první měsíc s Mařenkou. Knížky jsme tahaly na všechny kontroly do porodnice, četly jsme při krátkých procházkách někde venku na lavičce, nebo v kavárně, četly jsme hodně i doma, protože válet se po zemi s kostkama, nebo akční hry, to už nebylo nic pro mě. A četlo se i první měsíc, páč to prostě šlo na gauči při neustálém kojení a chování miminka. Tyto knížky nebyly jediné oblíbené a chystám se na další samostatný článek. Z těchto bych vypíchla hlavně Mám Tě rád sestřičko. Aneb další do série, po Mám Tě ráda o mamince a synovi. Knížka čekala na Rózku v porodnici, když se přišla na Marundu poprvé podívat. Prostě o tom, kterak Adámek k sestřičce přišel a co všechno s ní podniká. Taková věta cca: "Řekli mi, že budu mít sestřičku. Nepamatuju si, že bych si o ni říkal, ale jsem rád.", ta mě pobavila hned na začátku. Podzim jsme jeli už druhou sezónu a pořád prima. Stále je co objevovat. Ferdinande! Je boží leporelo. Vtipné. A dá se z něj poskládat domeček. To musíme mít. Bylo půjčené z knihovny, ale koupě nás nemine, protože to byla srdcovka a nespočetla bych kolikrát jsme jej četli.
Námětové hry. Vývoj dcerky jde dopředu a začínají u nás převládat námětové hry, které si sama vymýšlí nad těmi vzdělávacími, které pro ni připravuji já. Dříve se podobné hry omezovaly na vaření v kuchyňce, stavění příbytku z kostek pro nějaké zvířátko a neustálé stěhování věcí. Do teď je schopná obydlet každou tašku, krabici, pytlík. A u všeho si pamatuje, co tam schovala. Ale teď se přidaly další, rozvitější hry na někoho. V daném období frčela hra na svatbu. Ona byla nevěsta a kdokoliv se namanul byl ženich. Jako nevěsta měla mou korunku z rozlučky, ženich měl zpravidla klobouk a kravatu, kterou si tatínek přinesl ze zapíjení Marušky :D Honzíka pak ještě vždy navlíkla do kabátu... Svatba sestávala z průvodu, obřadu, políbení, tance a hostiny, kterou připravila. Druhou neméně oblíbenou hrou bylo na doktora. Doma jsme prozatím měli jen zubařský kufřík, ale vystačila si s ním. Ošetřovala jak zvířátka, tak nás. Nebožáky. A vůbec starání se o plyšáky, proto ta postýlka. Panenky u nás moc nefrčí, Rozárčiny miminka jsou zvířátka.
Stavba z kostek dle předlohy. Více najdete tu.

Hry s kaštany. No jo byl podzim... Ale hodně z vás je určitě ještě máte doma. Nebo můžete využít jiné přírodniny, nebo pompomy, nebo třeba neuvařené těstoviny, fantazii se meze nekladou. Přiřazovali jsme k číslům na puntíky, nebo je rovnali do tvarů. Článek o kaštanech jsem psala pro Miminu tu.
Špalek s kolíčky. Geobord s gumičkami po našem.
Puzzle. V těch se Rózka moc nepohla a tuším, že spoustu dětí už skládá více dílků. Ale u nás je prostě takové tempo a nevadí. V druhé poličce zdola jsou s mořskou tematikou 3 až 6 dílků. Ve spodní poličce jsou 2x dřevěné s 9 dílky, ty mají ale na podložce obrázek jako předlohu. Což se mi zdá jako obrovská nápověda. Dřevěné byly obměněné za jiné obrázky než předchozí měsíce.
Balanční želva. Hra, tuším že z Lidlu. Hází se kostkou a dle barvy si hráči vyberou váleček a přikládají jej nahoru na želvu. Zkoušeli jsme, ale nikdy hra netrvala moc dlouho, protože Rózku bavilo naschvál želvu převrhovat a mě zas moc ne, tak se v zájmu zachování dobrých vztahů uklízelo :D

Vyprávěcí kartičky. Tyto jsou z pražské knihovny. Postupně jsme během návštěv nasbírali několik aršíků. Jsou pohádkové. Na některých byly postavy. Na některých předměty. Na dalších místa. Zamíchat, tahat, vyprávět. U nás je v tom mistr tatínek. Ten dokáže z fleku vymýšlet fajn příběhy a ještě Rózku zapojit. Občas už se snaží vymýšlet i Róza. Fantazie má na to ostatně dost. Mimochodem knihovna má i další "programy pro podporu čtenářství". Róza třeba ještě sbírá nálepky zvířátek s knížkou do sešitku. Nevím jestli je něco podobného ve všech městech, ale stojí za to se zeptat ;)
Magformers. Vypůjčené magnetické kostky od One happy mum. Dík ♥ Asi by mě nenapadlo, že Rózu bude tak bavit stavět auta.
Figurky zvířat. Nesmrtelná zábava. Od podzimu do teď hodně frčí ohrádky z leporel. A krmení přírodninama.

A co dál?

• Parťák při různých lékařských prohlídkách v těhotenství. Rózu jsem všude brala s sebou. Jednak jsem moc jinou možnost neměla. Jednak jsem to brala jako fajn přípravu na sourozence. A také během toho těhotenství ztratila obrovský strach z doktorů. Prostě viděla, že mamince pořád něco dělají a ona se z toho nehroutí. Vzhledem k mým dalším nemocem, to byla naše skoro každotýdenní zábava. Asi odtud pramení ty hry na doktora. 
• Pomoc s péčí o sourozence. Na miminko se Rózka těšila. A první dny nechtěla ségru nikomu nechat. Pořád chtěla asistovat. A my jí nebránili, i když to bylo občas na hraně. Udělali jsme jí přístup k přebalováku. Podávala věci. Přidržovala, hladila...

Na další velké akce moc času a energie nebylo. Tu jsou alespoň dva typy na tvoření:

• Hodinky z ruličky od toaleťáku.
• Podzimní strom, malování štětkou na nádobí. Umím si představit, že strom bude třeba na modrém papíře a štětka se bude namáčet do bílé a strom tak bude zimní/zasněžený.