Pokojíček vol.3

S očekáváním nového přírůstku vznikla potřeba zas předělat pokojík. Asi ani nemusím říkat, že na pinterestu jsem strávila nejednu noc. Na mou nástěnku s vymazlenými dětskými pokoji se můžete mrknout tu. Taky jsme s Honzíkem strávili nejednu noc diskusemi nad těmito obrázky. A diskusemi o mých rozumových schopnostech. Páč měl pocit, že už jsem se úplně zbláznila... 

Nejprve jsem chtěla pro Rózku rostoucí postel. Když opominu to, že se mi prostě líbí, páč vypadá trochu jako stará (a starý krámy já můžu), hrály nám do karet hlavně její rozměry. Zprvu by nezabrala moc místa a přesto by to nebyla postýlka pro miminka. Ale nechtěli jsme kupovat novou. Protože bylo jasné, že nejpozději za dva roky, budeme dělat opět škatulata hejbejte se a pravděpodobně budeme pokukovat po palandě. Jenže ačkoliv jsem sjížděla bazary několik měsíců, nepodařilo se mi ji sehnat. 

Mezitím jsem propadla kouzlu variací na postel Kura a když jsem ukázala obrázky tatínkovi, nebylo cesty zpět. Já chtěla samozřejmě domečkovou verzi a jemu se zas líbily schody ze skříňky Trofast. Slovo dalo slovo a věci se daly do pohybu. Sehnat Kuru z druhé ruky nebyl žádný problém. A když jel Honzík pro novou matraci, objevil ve výprodejové části už smontovanou skříňku/schůdky ve slevě. Já na drátě z Liberce ordinovala jaké barvy šuplíků koupit a nemohla se dočkat, až se do toho opřem. Byl to takový záchvěv toho, když do sebe věci zapadají. Asi tak na dvě hodiny. Přibližně tak dlouho trvalo, než Honzík přijel domů, sestavil postel a nastěhoval skříňku do pokoje. A pak se z něj nemohl dostat, protože zastavěl veškerý prostor. Přeháním, ale moc místa tam nebylo. Tak jsem se po telefonu dozvěděla, jak jsme to vymysleli blbě a vlastně úplně všechno je špatně. Inu myslela jsem si, že to nemůže být tak zlé. Dokud jsme se domů nevrátily i my s Rózou a neviděly to na vlastní oči. Teda Rozárka byla nadšená, hned další noc v posteli spala. Poprvé a naposled. Páč nad ránem se probudila a brekem si nás přivolala pro urychlený přesun.

Ten večer jsme se v pokojíčku nad novým nábytkem zhádali. Abyste věděli, my si to jako dopředu přeměřili. Honzík naznačoval, že to bude zabírat dost místa. Jenže já mám silné přesvědčovací schopnosti. Nebo spíš chtěl mít klid :D Ale tohle nečekal ani on. A já si to neuměla představit, na to mi chybí prostě buňky. On se odebral do ložnice přemýšlet, kde ukradne peníze na větší byt. A já do dvou do rána bezradně seděla i se svým obřím pupkem v pokojíčku na podlaze. V ruce čtverečkovaný papír, tužku a metr. No nevycházelo mi to. Z lecjakých plánů jsem musela ustoupit. Třeba z těch krásných starých skříní. Jo, chtěla jsem nám do panelákového bytu nacpat starou skříň z půdy od našich. Tak na těch pinterestích obrázcích to vypadalo tak krásně. Nebo alespoň menší skříňku/špajzku. Takovou tu roztomilou s tím děrovaným kolečkem na dvířkách. A nahoře měly být jakože ledabyle položené dva proutěné koše ♥ No nevyšlo to...
Bylo jasné, že se musíme zbavit kartonového domečku. S těžkým srdcem. Páč i když byl jen z krabice, byl pevný a vůbec boží. Taky jsme museli vyměnit komodu. Ta co jsme měli původně byla zbytečně obří, ale přitom ne tak úplně prostorná. Máme dobrou zkušenost s Malm komodami, které máme i v ložnici, tak jsme šli na jistotu. Jen jsme chtěli čtyř-šuplíkovou. Aby každé děcko mělo dva šuplíky na oblečení. No řeknu Vám i tady to byl oříšek. Znovu jsme pokukovali po použité s tím, že nevíme, jestli budeme komodu využívat i později, ale opět se nedařilo. Představte si, že když už se někde objeví přímo tahleta, je na ní vzápětí několik zájemců. Když už jsem v posledním záchvěvu hnízdění neměla kam uložit přeprané miminí oblečky, museli jsme pro novou. A nelituju, tím že už máme skoro stejné v ložnici, vždy se někam upíchnou.

Také bylo jasné, že už nebude moct být tolik polic rovnou u země, protože tolik plochy nemáme. Takže police se štosovaly na sebe, včetně té, která nám původně v chodbě dělala botník. Možná si vzpomínáte, už jsem o nich psala. Tyto police mám z první školky v které jsem učila. Pocházejí z klasického sektorového, obývákového nábytku. S takovou tou dýhou ala dřevo. Do naší třídy se tehdy pořizoval nový, barevný, dětský nábytek. A tyhle skříně šly rovnou ke kontejneru. A tak jsem jich pár zachránila do prvního společného bydlení s Honzíkem a natřela je na bílo. Konec pohledu do minulosti :-)
Ve spodních policích jsou snadno dostupné hračky. V těch vyšších to, na co jsem nechtěla aby Rózka dosáhla. Jenže ona na mě vyzrála se stoličkou. Čekám, kdy ji napadne po policích lézt jak po žebříku. Ale na to už pragmatický manžel myslel a všechny police přivrtal do boků i ke stěně. A úplně nahoře jsou krabice s hračkami na vystřídání a třeba zásoba plínek.
Vedle polic máme zvukostrom a stoličku z chalupy, kterou zrenovoval děda. Díky ní  Rózka dosáhne na vypínač.

U postele jsme se dlouho nemohli rozhodnout, jestli ji otočíme tak, nebo tak. Zvítězila bezpečnost. Takže zatím je matrace dole. Plus se hodí úložný prostor pod ní. Tam máme skládací matrace pro hosty, zásobu papírů a čtvrtek a taky jsme tam dali dva trofast boxy. Jako jdou trochu špatně ven, ale jde to. V jednom má Rózinka svou sbírku přírodnin, v druhé takové to roztahané oblečení, které měla chvíli na sobě, ale ještě není potřeba jej prát, ale mezi čisté ho také nedáte. A aby ta část, kde jsou papíry, ale třeba také prodlužka, nebyla vidět, Honzík z kartonu vyříznul taková posouvací dvířka. Do postele jsem ušila nový polštářek s laňkou. Panel jsem koupila v Českých látkách s.r.o. v Liberci, ale koukala jsem, že už mají pobočku i v Praze v Libuši. No a třešínkou na dortu je střecha. No co vám budu... chtěla jsem ji mít ze dřeva, ale v rámci zachování dobrých rodinných vztahů jsem se zatím spokojila s provizorní verzí z kartonu. Použili jsme ten z úplně prvního domečku, z úplně prvního pokojíčku. Karton už byl natřený na bílo a to se hodilo. Jen jsme do něj udělali tři díry, těma protáhli bílé stuhy na přichycení a tradá hotovo. Teda ještě tam tatínek namotal vánoční světýlka, ty udělají večer spoustu parády.

Mezi postelí a policemi vznikl prostor na čtecí koutek, ten být musel. Z toho jsem nehodlala slevit. Protože knížky čteme moc rády. Na knížky jsme využili notoricky známé poličky na obrazy z Ikea. Ty prostě vypadají parádně. A na sezení tu máme náš starý kuličkový vak. A na něm polštáře s dalšími novými povlaky. Konečně. Ale pozor, za mě ten vak není úplně nejlepší volba. Páč na něj Rózka leze, když potřebuje něco z vyšších poliček a on logicky ujíždí, není stabilní. Takže se tam nejednou rozplácla.
V komodě je oblečení. Nahoře dvě šuplata Marundy. Dole Rozárky. Každá má šuplík s aktuálním oblečením a druhý, kde je oblečení větších velikostí, nebo oblečení pro jinou sezónu. Oděvy skládáme podle Marie Kondo, za sebe. Osvědčilo se nám to takto, snadno se najde to, co je potřeba. Systém chápe i Rózka, která už si pro oblečení chodí sama a dokonce si vyprané také uklízí. Pravda, chce to ode mě jednou za čas "odborný zásah", ale ta velká snaha se cení. Snad jí to zůstane.
Na komodě máme zatím přebalovák. Je z druhé ruky, takže se mě neptejte jak jej sehnat. Ale sedí tam perfektně. Vedle je opřená jedna stěna z dětské šprušlované postýlky, na kterou šly dobře rozvěsit úložné boxíky, na takové ty věci co u přebalování chcete mít po ruce. Pak tam máme zašprajclé zrcadlo, aby se Maru mohla pozorovat. Ideálně by zrcadla měla být někde jinde u země, aby se mohla pozorovat při hře. Ale ještě jsme se nedohodli, kam s nimi... Nad přebalovákem je další polička a na ní obrázek, který jsem kreslila akvarelovými pastelkami. Tak dlouho jsem na Pinterestu hledala obrázky k tisku, až jsem prostě jeden namalovala. Trošku jak od děcka, ale Róze se líbí.

V boxech Trofast jsou pak věci, které by se do otevřených poliček špatně ukládaly. Největší box na plyšáky. (A stejně už se tam všici nevejdou...) Jeden na míče, míčky a balónky. Dva na lego Duplo. Idea byla že ve velkém budou obyč kostky a v malém figurky a speciální kostky. Hádejte jak to dopadlo? Správně, třídím jen a pouze já :D A jeden na bordel. Rozuměj takové ty nezařaditelné poklady, které se všude válí, matkám z nich tečou nervy, ale dítě o nich má přesný přehled a tak nejdou zlikvidovat bez následků. Tam hážu všechny ty kabelčičky, taštičky, krabičky, pixličky, malé figurky, metr, přívěsky, oblečky na panenky, peněženky, žetonky... A už zbývají jen dva malé boxy. Ty jsem uzmula pro Máru. Jsou dobře po ruce vedle přebalováku. Takže v jednom jsou látkové pleny. V druhém natahané oblečení. Na schůdcích je nalepená nastříhaná rohožka, aby se po ní Rózce dobře šplhalo k přebalováku, když chce asistovat.
Na stěně jsou nalepené tapetové trojúhelníčky.
A uprostřed vzadu pokojíku je stále busy deska. Kterou jsem měla v plánu nechat odvézt na chalupu a nainstalovat až bude aktuální pro Maru. Ale vypadá to, že dřív než ji sundáme, bude ji Maru potřebovat :D
No, tak to je podrobný popis pokojíku. Snad bude někomu k užitku a inspiraci. Rózka k němu byla nejdřív trochu skeptická, nemá úplně ráda velké změny, ale teď už ho miluje. Říká, že je to její byteček a zve nás tam na návštěvu. Mám ohromnou radost, že tam ráda tráví čas. Ostatně, já se tam chodila první dny po dokončení taky ráda kochat. :)