úterý 19. září 2017

Co do poličky, 18. měsíc

Tento měsíc stejně jako minulý, jsme nejvíc lítali po venku a doma se zdržovali minimálně. Proto tu najdete především věci, které šly snadno sbalit i na to naše cestování.
Knížky. Tento měsíc jsem žádnou novou nekupovala, ale tyhle tři si půjčila Róza v knihovně. Ta knihovna je prostě prima věc. Jednak vyzkoušíte různé tituly a zjistíte, zda je to pro vás to pravé ořechové. A jednak se dítě učí, že všechny věci nejsou jeho a musí se vracet. Což je u nás občas problém :-) Aniž bych do výběru nějak kecala, Rózka sáhla po hejbacích knihách od Svojtky. Asi že už je zná a byly jí povědomé. Měli jsme tak možnost prohlédnout jiné verze než máme doma.
Z Minipedie vybrala Zahrádku. A z Jak to žije Na farmě. Obě si prohlíží Róza ráda, ale myslím si, že je nemusíme mít doma na trvalo. Od knížky Kdo hledá najde! V divočině jsem moc nečekala. Spoustu poházených zvířátek, zvláštně ilustrovaných. Ale Rózu chytla nejvíc. Na každé dvojstraně jsou zvířata z různých oblastí. A na každé dvojstraně je schovaný tukan. Nevěřila bych že takové pidi zvíře prcek najde. A Róza hledala tukana, hledala i jiná zvířata a nahlas je komentovala. A pak jsem se dozvěděla, že knížka není úplně drahá a že existuje i verze s auty, nebo stroji nebo tak něco, kdybyste už měli přezvířátkováno :-)
Nalevo od knížek jsou minimalistické dřevěné panenky PepeTete. Róza je dostala už k Vánocům, ale to je jen přenášela sem a tam. Pak bylo období, kdy je vyndávala z krabičky. Teď si na ně zas vzpomněla a už nadšeně popisuje kdo je máma, kdo táta a kdo děti. Ale na nějaké konstruktivní hraní to ještě není...
Nalevo je krabička fotek. S nadšením jsme je prohlížely snad každý den. Na chvíli zaujaly i prvenství před knihami. Pokud byste chtěli také krabku fotek za poštovné, můžete použít můj kód a78cbc na těchto stránkách ;)
Káča. Našla jsem ji na půdě. Byla trochu porouchaná, tak provizorně na držadlo přišel korek. Roztočit zatím Róza neumí, ale neváhá ji zastavit a dožadovat se opětovného zprovoznění :-)
O zvířátcích jsem psala už minule. Tento měsíc jsem k nim zalaminovala cedulky a Róza přiřazuje. U této aktivity je vidět, že kvalita zpracování figurek je opravdu žádaná. Karty jsem vzala s sebou i na chalupu, kde jsou tak pětadvacet let staré plastové figurky a tam to tolik holce nešlo. Za prvé jsou třeba oloupané a tak chybí barevné znaky, ale občas jsou některé tak zpracované, že i já si nejsem na první pohled úplně jistá co to jako je :-) Ale přendavat, vyndavat, schovávat na to jsou dobré a zábavné až dost, takže je má Rózka ráda taky ;)
Pexeso. Řekla jsem si, že už by mohl být čas na to, začít se seznamovat s pexesem. Róza ráda obrázky vyndává a prohlíží. Popisuje, co na nich vidí. Po nějaké době pochopila, že se obrázky opakují. Teď jsme ve fázi, kdy dáváme stejné obrázky na sebe, když na ně narazíme. Zatím tedy nejde o hru jako takovou, ale o seznámení se. Doporučuji pexeso z pevného kartonu, dřeva či textilu, aby nepřišlo snadno k újmě. Ve fázi hledání dvojic obrázkem nahoru, doporučuji snížit množství karet, tak aby dítě činnost mělo šanci dokončit a mělo tak pocit úspěchu. Závisí na pozornosti konkrétního dítěte.
A na spodní poličce jsou činnosti starší. Navlékání CD na tyčku v krabičce. Teď už jsou schované, bavily jen párkrát.
Skořápky, aneb hledání předmětu pod kelímky. Nárazově se s tím vytasím a zabaví vždy.
Krabička se závažími. Závaží vyndat. A zase nandat. Do správných direk.
Vkládačka tvarů. Róza se zdokonaluje v trpělivosti. Ale všechny tvary sama ještě nedokáže. Tady bych upozornila že nejlepší budou pro začátek vkládačky, kde jsou tvary z vícero stran stejné/soumérné. Jakože je tam třeba krychle a ne hranol. Delší předměty se sice mohou lépe držet, ale u nás je ten rozdíl na pohled zanedbatelný, ale když se špatně narafičí, samozřejmě do díry nezapadne.
Tak a to je polička. Mimoto stále muzicírujeme. I když možná méně zpíváme, občas hraju Róze na flétnu. Také jsem mimo káči objevila na půdě xylofon, zatím do něj tlučem bez rozmyslu a Rózka se zabaví i vyndáváním jednotlivých dílků, ale chystám se na vytvoření barevných not a na hraní známých písniček.
V kuchyni na stupínku už je jak doma. Jakmile něco dělám, hned je u mě. Ohrádku už okolo asi dělat nebudeme. Ale je pravda, že pozor dávat musím. Je si sebou více jistá a občas se zapomene. Musím být hned vedle. Ráda dává věci do misek a pytlíků, ochutnává, míchá a čím dál raději rozlévá. Asi se budu muset zas vytasit s kelímky, konvičkami, lahvičkami a hlavně nepropustnou podložkou :D
Hlavní činností ale stále zůstává pobyt venku, zdolávání terénu, sbírání přírodnin a příležitostné krmení zvířat. Překvapuje mě, jaké už je schopná ujít vzdálenosti. Pravda, trvá to, ale my většinou nikam nepospícháme :-)
Tak to byl 18. měsíc, teď už máme doma cácorku, která vstoupila do druhé půlky a táhne jí na dva. A je s ní prostě sranda.





6 komentářů:

  1. a odkud máte kartičky zvířat :)? STahnute,vyvolane a zalaminovane? Nemate je nekde uložené prosím pekne :)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady v článku, jsem psala odkaz na fb skupinu, kde jsem stahovala. Jelikož to není moje vlastnictví, tak nechci šířit dál. Ale když se tam přidáte v souborech jsou nějaké věci pro tisk a laminaci ;)

      Vymazat
    2. http://kamenurazu.blogspot.cz/2017/09/plastova-zviratka-prirazovani.html

      Vymazat
  2. Zrovna hledám inspiraci, co se svým 18. měsíčním synem. Ale když to tak čtu, tak to asi nemáme nárok :) Máte šikovnou holku, jestli tohle zvládne v 18. měsících, ten náš nedokáže říct ani máma, natož popisovat obrázky nebo něco přiřazovat. Knížky od Svojtky máme, ale popisuju já a stejně mi to za chvíli zavře, že nezájem. Takže už fakt nevím, čím ho zabavit, protože u ničeho nevydrží víc jak dvě sekundy a nejradši má ničení všeho co má v dosahu, lozit na radiátor a ničit žaluzie, a já vlastně nedělám nic jiného, jen ho ze všeho sundávám a tak :) Snažim se mu říkat básničky, dělat kolo kolo mlýnský. Vkládačky nechce, vezme kostky a vším jenom háže o zem, vezme třeba vláček a začne třískat do vchodových dveří. Nezájem, absolutně ignoruje jakékoliv moje snahy o zabavení. Když ho ale nechám bavit se samotného po jeho, tak opravdu zničí kde co, babičce už stáhl televizi na zem...Takže nechat si ho dělat co chce asi nepřipadá v úvahu. Nemáte náhodou radu co s tím? Já když vidím ty šikovné dětičky v jeho věku, jak už pomalu čtou shakespeara...Já vím, že bych neměla srovnávat, ale pořád to ve mě hlodá. Mám první dítě a dost v tom "plavu", a inspirace chybí :) Všichni říkají, že je to normální, ale mě na tom nic normálního nepřijde, když vidím kolem sebe, že on je spíš výjimkou. Děkuji za odpověď, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No asi Vas moc nepotesim, ma proste takove obdobi, spis motoricke a takove, kdyzkousi, co co vydrzi... jednou se toho nabazi. Ja vim je to na palici. Dcera taky milovala radeni s zaluziemi a jeste ted obcas zkousi, co to s nami udela a to uz ma 2,5 roku. Ted ma pro zmenu obdobi, ze mi na moje namitky odveti, chcu to znicit/chcu to rozthat/rozbit.,. U vas bych to ted videla zkusit presmerovat to co ho bavi do neceho prijatelnejsiho, aby se toho nabazil. Takze kvuli pohybu a lezeni byt co nejvic venku a dat mu prostor v terenu, na hristich + hazeni/kopani micem, siskou, kaminkem... Kdyz budete doma, houpaci prkno, piklerove trojuhelnik, nebo proste nejlevnejsi varianta, milionkrat vylezt a slezt schody, udelat opici drahu z toho co je doma, stolicka, tunel z deky, oprene zehlici prkno o gauc... samozrejme pod dohledem. S kostkami vy budete stavet on bourat, hazet kostky do krabice, do kruhu. Vymyslet situaci/chvilku presne urcenou, kdy muze treba pod dohledem skotacit na matraci, v polstarich, ale tak aby vedel, ze je to proste jen s vami, treba po odpolednim spani? Vymyslet destrukcni hry pod dohledem, trhani papiru, praskani bublinkove folie, zamrazit predmety do ledu a kutat se k nim, zatloukacka, kus polystyrenu a moznost do nej rezat, zapichovat... dulezite je vzdy mluvit o tom, ze ted tohle s timhle muze delat, mit treba vyhraneny prostor. Aby vam pak nezlikvidoval nejaka lejstra.. to je asi tak, co me ted napadlo. Treba alespon neco zabere ;) a nezoufejte, ono zas pak prijde uplne jine obdobi ;)

      Vymazat
    2. Děkuji, moc jste mi pomohla. Teď začne zima a bude třeba se něčím zabavit i doma, když venku nebude úplně pěkně. Já to tak vidím, že on se venku opravdu nejvíc vyřádí a snažím se s ním chodit na hřiště co to jde, vyleze tam, kam lezou až děti pomalu ve dvou-třech letech (opravdu na vysoké skluzavky a různé prolézačky), v tomhle vidím že vyniká. Začal chodit docela brzo, od půl roku stál u gauče a už v 8,5 měsících se sám pustil, udělal krok a od té doby doslova lítá. Nikdy se o mě neopíral, nikdy se nenechal vodit za ruku, doslova vystřelil a ještě se nezastavil. A já vlastně jen za ním jistit ho, protože on se vrhá do takových terénů, že mi vstávají občas vlasy hrůzou, protože nejednou to bylo o fous a sletěl by dejme tomu ze tří metrů. Takže já musím všude za ním a krýt mu záda, protože mu nevysvětlím, že je sice šikovný, že tam sám vyleze, ale není ještě tak stabilní aby mohl sám dolů a s jeho chybějícím pudem sebezáchovy mi klidně dolů i skočí. Už to zkouší a z té třímetrové skluzavky sjede po hlavě dolů. No mám co dělat :) Samozřejmě na písku si hrát nebude a pořád lítá za staršíma dětma, kouká co dělají a chce hned taky. Což je fajn, ale nechápe, že nemůže dělat všechno co oni na těch prolézačkách a tak.
      Já to tak vidím, že v tomhle směru vyniká a opravdu mu ten pohyb jde (takže ho v tom chci i nadále podporovat a směřovat k tomu sportu a tak), zas na druhou stranu v tom mluvení ho chci také podpořit, protože jak říkám, není schopen říct ani "mami", neřekne prostě nic. Když na něho mluvím, vyzývám ho, aby mi řekl jak dělá pejsek a tak, kouká na mě a mlčí. Nereaguje a jak kdyby mě neposlouchal. Zas letí jinam. Proto mi přijde, že když mu něco vysvětluji, absolutně mě nevnímá. Ale to je jen můj pocit, někdy má světlou chvilku a zareaguje třeba na to, že mu dám kus papíru do ruky a řeknu ať to vyhodí do koše a on letí, div se nepřerazí aby u toho koše byl. Ještě jsem chtěla podotknout, že neumí chodit pomalu. Prostě když jdeme spolu po chodníku, on běží. Neumí takové to klidné krok za krokem, ale rozeběhne se a utíká. V životě nešel pomalu. Doma taky jenom pobíhá. Takže když jdeme nakoupit, v kočáru být samozřejmě nechce a za ruku taky nejde. Běhá a běhá a já vlastně skoro nic nekoupím. Jediné řešení je, mít ho v nosítku na zádech, tak občas chvilku vydrží. Ale už se taky pronese. V nákupním vozíku teda taky neposedí. Hned vylézá ven a vstává a chce ven mezi regály lítat. Vážně nevím jak ho zpomalit. Rodina mě straší, jestli nebude mít ADHD. Někdy je opravdu nezvladatelný a dost mě to vyčerpává.
      Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale potřebovala jsem se někde vyjádřit :)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)