Co do poličky, 18. měsíc

Tento měsíc stejně jako minulý, jsme nejvíc lítali po venku a doma se zdržovali minimálně. Proto tu najdete především věci, které šly snadno sbalit i na to naše cestování.

Knížky. Tento měsíc jsem žádnou novou nekupovala, ale tyhle tři si půjčila Róza v knihovně. Ta knihovna je prostě prima věc. Jednak vyzkoušíte různé tituly a zjistíte, zda je to pro vás to pravé ořechové. A jednak se dítě učí, že všechny věci nejsou jeho a musí se vracet. Což je u nás občas problém :-) Aniž bych do výběru nějak kecala, Rózka sáhla po hejbacích knihách od Svojtky. Asi že už je zná a byly jí povědomé. Měli jsme tak možnost prohlédnout jiné verze než máme doma.

Z Minipedie vybrala Zahrádku. A z Jak to žije Na farmě. Obě si prohlíží Róza ráda, ale myslím si, že je nemusíme mít doma na trvalo. Od knížky Kdo hledá najde! V divočině jsem moc nečekala. Spoustu poházených zvířátek, zvláštně ilustrovaných. Ale Rózu chytla nejvíc. Na každé dvojstraně jsou zvířata z různých oblastí. A na každé dvojstraně je schovaný tukan. Nevěřila bych že takové pidi zvíře prcek najde. A Róza hledala tukana, hledala i jiná zvířata a nahlas je komentovala. A pak jsem se dozvěděla, že knížka není úplně drahá a že existuje i verze s auty, nebo stroji nebo tak něco, kdybyste už měli přezvířátkováno :-)

Nalevo od knížek jsou minimalistické dřevěné panenky PepeTete. Róza je dostala už k Vánocům, ale to je jen přenášela sem a tam. Pak bylo období, kdy je vyndávala z krabičky. Teď si na ně zas vzpomněla a už nadšeně popisuje kdo je máma, kdo táta a kdo děti. Ale na nějaké konstruktivní hraní to ještě není...

Nalevo je krabička fotek. S nadšením jsme je prohlížely snad každý den. Na chvíli zaujaly i prvenství před knihami. Pokud byste chtěli také krabku fotek za poštovné, můžete použít můj kód a78cbc na těchto stránkách ;)

Káča. Našla jsem ji na půdě. Byla trochu porouchaná, tak provizorně na držadlo přišel korek. Roztočit zatím Róza neumí, ale neváhá ji zastavit a dožadovat se opětovného zprovoznění :-)

O zvířátcích jsem psala už minule. Tento měsíc jsem k nim zalaminovala cedulky a Róza přiřazuje. U této aktivity je vidět, že kvalita zpracování figurek je opravdu žádaná. Karty jsem vzala s sebou i na chalupu, kde jsou tak pětadvacet let staré plastové figurky a tam to tolik holce nešlo. Za prvé jsou třeba oloupané a tak chybí barevné znaky, ale občas jsou některé tak zpracované, že i já si nejsem na první pohled úplně jistá co to jako je :-) Ale přendavat, vyndavat, schovávat na to jsou dobré a zábavné až dost, takže je má Rózka ráda taky ;)

Pexeso. Řekla jsem si, že už by mohl být čas na to, začít se seznamovat s pexesem. Róza ráda obrázky vyndává a prohlíží. Popisuje, co na nich vidí. Po nějaké době pochopila, že se obrázky opakují. Teď jsme ve fázi, kdy dáváme stejné obrázky na sebe, když na ně narazíme. Zatím tedy nejde o hru jako takovou, ale o seznámení se. Doporučuji pexeso z pevného kartonu, dřeva či textilu, aby nepřišlo snadno k újmě. Ve fázi hledání dvojic obrázkem nahoru, doporučuji snížit množství karet, tak aby dítě činnost mělo šanci dokončit a mělo tak pocit úspěchu. Závisí na pozornosti konkrétního dítěte.

A na spodní poličce jsou činnosti starší. Navlékání CD na tyčku v krabičce. Teď už jsou schované, bavily jen párkrát.

Skořápky, aneb hledání předmětu pod kelímky. Nárazově se s tím vytasím a zabaví vždy.

Krabička se závažími. Závaží vyndat. A zase nandat. Do správných direk.

Vkládačka tvarů. Róza se zdokonaluje v trpělivosti. Ale všechny tvary sama ještě nedokáže. Tady bych upozornila že nejlepší budou pro začátek vkládačky, kde jsou tvary z vícero stran stejné/soumérné. Jakože je tam třeba krychle a ne hranol. Delší předměty se sice mohou lépe držet, ale u nás je ten rozdíl na pohled zanedbatelný, ale když se špatně narafičí, samozřejmě do díry nezapadne.

Tak a to je polička. Mimoto stále muzicírujeme. I když možná méně zpíváme, občas hraju Róze na flétnu. Také jsem mimo káči objevila na půdě xylofon, zatím do něj tlučem bez rozmyslu a Rózka se zabaví i vyndáváním jednotlivých dílků, ale chystám se na vytvoření barevných not a na hraní známých písniček.

V kuchyni na stupínku už je jak doma. Jakmile něco dělám, hned je u mě. Ohrádku už okolo asi dělat nebudeme. Ale je pravda, že pozor dávat musím. Je si sebou více jistá a občas se zapomene. Musím být hned vedle. Ráda dává věci do misek a pytlíků, ochutnává, míchá a čím dál raději rozlévá. Asi se budu muset zas vytasit s kelímky, konvičkami, lahvičkami a hlavně nepropustnou podložkou :D

Hlavní činností ale stále zůstává pobyt venku, zdolávání terénu, sbírání přírodnin a příležitostné krmení zvířat. Překvapuje mě, jaké už je schopná ujít vzdálenosti. Pravda, trvá to, ale my většinou nikam nepospícháme :-)

Tak to byl 18. měsíc, teď už máme doma cácorku, která vstoupila do druhé půlky a táhne jí na dva. A je s ní prostě sranda.