Krabicový ochov

To nám tak jednou jako překvapení tatínek koupil nový gauč, místo toho našeho věrného, ale malého a skvrnitého parťáka bez nohy. Pro mě byl překvapení gauč. Pro Rózu krabice. Obr krabic totiž měla plný pokoj a byla z toho úplně na větvi. Honzík dobře myslel, že pro ně budu mít další využití. Jako první a nejméně náročné bylo prostě to dítě do jedné umístit. S pastelkama. A o zábavu bylo postaráno. Sice o krabici všichni zakopáváme, ale Róza ji nedá. Nejraději je tam zavřená s tatínkem. On jí ji totiž zdobí, maj tam mňauku i s mňamkou, rybu a jinou zvířenu. Ale třeba taky obkreslenou celou ležící Rozáru. I s její legendární mouchou, která jí přistála na hlavě, páč to je story posledních dvou měsíců, kterou je ochotná vyprávět na počkání :-)
Krabice je prostě fajn. A myslím, že by zabavila každé děcko. Už jsem viděla podobně využít krabici pomalovanou jako město se všemi silnicemi pro auto, mohl by to být i dům pro panenky a plyšáky a já bych z ní měla nejraději loď, ale to zas někdy příště ;)