Digitální Project life

Project life. Možná jste mu propadli a možná ani nevíte co to je. Ve zkratce je to forma uchovávání fotografií v plastových kapsách, které se zakládají do alb/šanonů a k dotvoření celkového efektu se používají různé kartičky či získané artefakty jako jsou třeba vstupenky apod. Více najdete třeba tu. Kdo je tu déle, možná ví, že jsem dřív dělala Honzíkovi ke každému výročí album. Jenže tato alba byla spíš na parádu (moc se hodili třeba na svatbě, kde si je mohli prohlížet hosté v takových těch hluchých časech), ale moc fotek se do nich nevešlo. Proto jsem zbytek fotek dávala do obyč alb. Loni před Vánoci jsem se zařekla, že takové album už ne. Sice mě tvoření moc baví, ale nemáme na ně moc prostory. Pracuju u jídelního stolu a kvůli mé drahé musím vždy vše uklidit a to je dost neefektivní, pak víc času rozkládám všechny ty papírky, odstřižky, fotky, výřezy, lepidla a pásky... než skutečně tvořím. Navíc jsem chtěla aby všechny fotky byly po kupě.

Najděte si svého marťana

Připravte se na opravdu hodně dlouhý článek. To nejpodstatnější z knihy Marka Hermana s podtitulem … co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli… Podle mě hezky sepsaná kniha se základy psychologie nejen pro začátečníky. Je čtivá, poučná a doporučila bych ji rodičům, kteří se zajímají o výchovu a vůbec o to, co se honí v té malé (i naší velké) hlavince. Jsou tam informace, které by měly být základ, které mi přijdou samozřejmé, ale vím že tomu tak úplně není, protože málokdo se o dětskou psychiku zajímá a jede hlavně podle vzorců chování/výchovy na kterou byl zvyklý. S nejlepším úmyslem - samozřejmě. Tak mrkněte, třeba Vás kniha zaujme a také si ji půjčíte ;)

Třídění podle barev

Některé děti v tomto věku třídí už mnoho barev, nebo mnoho druhů různých věcí. Některé se to právě učí. Jiné to ještě nezajímá. Já už mám nějakou dobu připravené zalaminované kartičky z eschovky, odkud jsem stahovala třeba i některé ze zpívánkových kartiček. Krásné kartičky jsem ale viděla také u Zuzky z U nás doma, která obrázky pohledala na netu a dala k dispozici na tisk. U Slovanské mámy zase přikládali kostky na barevný podklad. Třídit se zkrátka nechá cokoliv - kostičky, kolíčky, pastelky, brčka... nepřeberné množství tipů najdete na Pinterestu. Ze začátku je lepší třídit dvě výrazně odlišné barvy, později přidávat, tak aby dítě práci mělo šanci hru dokončit a zažilo pocit úspěchu. Tolik k teorii a teď se podíváme na praxi u nás.

Bábovky

Knížka je souborem povídek, které jsou různě propletené. Několikrát jsem litovala, že jsem si nedělala na papír pavouka, kdo ke komu patří, byla by to pěkná motanice. Vztahy a příběhy vyznívají docela negativně a já jsem na ty happy endy. Na druhou stranu se kniha četla sama a já byla zvědavá, jak se to s dalším jménem zase projasní. České autory jsem dřív moc nevyhledávala, ale časy se mění a myslím, že od Třeštíkové si ještě něco přečtu. Jsem ráda, že jsem dala na tipy na sociálních sítích a titul si půjčila ;)

Co do poličky 21. a 22. měsíc

Absenci článku o 21. měsíci doháním sloučením s 22. měsícem. Ten byl pro naši dceru současně obdobím adventu a Vánoc. O adventu toho moc vymýšlet nezvládala maminka a o Vánocích jsme moc doma nebyli, tak si Rozárka doma moc nehrála. Takže by se ty dvě poličky zas tolik nelišily. Plus je to vysvětlením knih s tematikou Vánoc, až to bude číst někdo s 22 měsíčním dítkem uprostřed léta ;)

2017/2018

Bilancování. Asi jen málokoho to na přelomu roku mine. Podobných článků máte 5. ledna už asi po krk, ale já si ho prostě neodpustím :-) Ne každý si dává předsevzetí, ale asi skoro všichni se zamýšlíme nad tím, co nám rok dal. Já to mám tak na přeskáčku, byly doby, kdy jsem si předsevzetí psala a byly doby, kdy jsem věděla, že to nepotřebuji, protože nechci nic moc měnit a když už, udělám to hned. Od minulého roku v tom jedu zase. Od té doby co máme Rozárku, je ona středobod a na ostatní věci tolik času není. Vše odkládám na až. A přelom roku je takové dost výmluvné až. Fotky z novoroční procházky.

Vánoce, aneb jaké byly?

Krásné. Samozřejmě krásné, páč to už je úděl Vánoc, že? :-) Doufala jsem, že ty letošní budou alespoň o chlup lepší, než ty loňské a byly. Loni totiž se střevní chřipkou, ale nakonec si z toho zpětně samozřejmě děláme legraci a i tak byly úžasné. Letos byly s nachlazením tatínka i našeho přerostlého mimina. Rýmička však nenaušila jejich nadšení, takže vlastně jakoby se nic nedělo. Já byla utahaná, jazyk až na vestě, ale na druhou stranu, na samotný Štědrý den spokojená, že už je vše připravené a nemusím nic dělat na poslední chvíli. O tom, co tomu předcházelo později. Svátky s dítkem, kterému už brzy budou dva roky byly peckový. Rozárka bez nějaké představy o tom, jak to bude probíhat a co může čekat (páč ty loňský si přirozeně nepamatuje), byla šíleně roztomilá a člověk by ji láskou sežral, nebo se dojímáním roztekl.