Den třetí – čtu

Po bytě se téměř nepohybuji a pití si k posteli nosím v plastových láhvích :D Abych se neunudila čtu. Čtu vše, co mi přijde pod ruku – program na televizi, letáky všemožných supermarketů, příbalové informace od léků, časopisy… Čtu a kontroluji diplomovou práci mého přítele. No a hlavně čtu těch pár knih, co jsme si přestěhovali do společného bydlení…

První na řadě byla detektivka, kterou jsem věnovala příteli během prvních Vánoc. Jsem z rodiny, kde k Vánocům jako jeden z dárků kniha prostě a jednoduše patří. A tenkrát jsem si ještě myslela, že můj drahý přítel knihy zatím nečte jen proto, že na ně nemá při studiu a práci čas a on mě z omylu nevyváděl. Proto chudinka knížka ležela v knihovně nedotčená. Detektivka se jmenuje „Za co se pyká“ a napsal ji Olleho Lőnnaeuse.
Jedná se o napínavý příběh švédského autora. Hlavním hrdinou je ztroskotaný novinář, který se stane podezřelým z vraždy svých pěstounů. Jde přesně o tu detektivku, kdy do poslední chvíle nevíte, kdo za tím zločinem stojí. Nečekejte ale žádný krvák, kde by za celou dobu byla povražděna půlka vesnice. Prostě a jednoduše detektivka, která Vás určitě nezklame.

Jako druhou jsem si přečetla knihu od Nicholase Sparkse – „Svatba“. Narazila jsem na ni během jedné z mých toulek knihkupectvím. Aby jste mi rozuměli, do obchodů s knihami se chodím většinou pouze kochat. Nasávám atmosféru a typickou vůni. Málokdy si ale nějakou knihu koupím, protože málokdy čtu některou knihu dvakrát. Proto upřednostňuji kartičku do knihovny ;) Protože jsem se ale nedávno stěhovala a tady nejsem ještě do žádné knihovny přihlášená a protože jsem si přivezla pouze knihy – kuchařky, zatoužila jsem si nějakou tu knihu přivlastnit a hezky si počíst. Volba autora nebyla nijak náhodná, protože jsem většinu jeho knih četla. Nikdy nezapomenu, jak jsem četla jako malá při světle lampičky „Vzkaz v láhvi“ či „Zápisník jedné lásky“. Jsou to jediné knihy, u kterých vím, že plakal i můj taťka – Sparks to prostě umí podat. Tato kniha lehce navazuje právě na příběh páru z knihy „Zápisník jedné lásky“, nezaměřuje se však již na ně, ale na manželství jejich dcery s úspěšným právníkem, který tak trochu svou rodinu i svou ženu zanedbával. Musím říci, že kniha mě nestrhla tak jako jiné od tohoto autora. Ale dala by se brát jako návod pro muže, kteří by chtěli, aby se do nich jejich manželka, či přítelkyně znovu zamilovala. Ale i tak Sparks nezklamal, závěr románu jsem opravdu nečekala a krásně poskládaná slova mě opět donutila uronit nějakou tu slzu…

A co vy? Na jakých knížkách právě „ujíždíte“ ?