- Pro úplné začátečníky to byly zejména čínské polívky a chleba s něčím
- Když chleba nebyl zrovna nejčerstvější, přišly na řadu topinky (s česnekem)
- Kdo už byl trochu šikovnější a méně líný pustil se do smaženek
- Komu chleba došel ale měl vejce –
měl mnoho možností jak je využít: míchaná
vejce, na hniličko, na tvrdo, omeleta, volský voko
- Za jídlo chudých se považují brambory a základ je na loupačku (hezky s cibulkou a tvarohem)
- A co teprve bramboráky (problém byl, že se musely dělat ve velkém, vůně přilákala i zbytek patra J)
- Někdo si brambory házel na pánvičku a jedl s kečupem
- Kečup nesměl chybět v žádném pokoji! Když lednička zeje prázdnotou, co jiného si dát na těstoviny? J
- Kdo byl bohatší, mohl si na těstoviny koupit špagetku (jedna z levnějších hotových omáček ve sklenici)
- Komu zbylo něco v lednici, prostě to smíchal a na těstoviny naházel – takže vznikla směs zelenina-šunka-sýr.
- Pro opravdové labužníky a znalce
italské kuchyně tu byla sýrová omáčka k těstovinám
– rozuměj ve smetaně rozpuštěná niva!
- Nesmíme zapomenout na základ asijské kuchyně – rýži! Podobně jako těstoviny se jedla se směsí toho, co se našlo v lednici.
- Komu nic nezbylo, vyhrábnul v polici maminčinu čalamádu, či jinou zavařenou zeleninovou směs a udělal si „rizoto“.
- Ten kdo neměl do kapsy hluboko, mohl si do rizota nakrájet i klobásku (kdo byl protěžován rodiči, dokonce maso J)
- Takový student si pak mohl k večeři požírat i klobásku – levnější varianta – párek.
- Naší specialitou byla sýrová rýže – do horké rýže zamíchat trojúhelníčkový sýr a nakrájenou syrovou zeleninu (cibulka, paprika, rajče…) a pořádně okořenit.
- A samozřejmě nesmím zapomenout na toasty – to je tutovka. Myslím si, že v těch jsem se stala přeborníkem J
Jsem zvědavá, jestli jste to měli
podobně, nebo jste měli jiné vychytávky?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)